Tato havraní éra začala naprostým krachem předchozí oddílové generace. V lednu 2006 se na schůzce odehrál velký spor mezi rádci a dorůstajícím zbytkem oddílu o podobu schůzek, protože jak už to tak chodí, puberta se v oddíle ujala své vlády, veškerý rádci připravovaný program byl čile sabotován a vše nakonec došlo až tak daleko, že mladí a nezkušení rádci znechuceně rezignovali a přestali organizovat oddílovou činnost. Havrani byli nejblíže zkáze a rozkladu za téměř 70 let své existence.
Tehdy se Pérák rozhoduje, že se pokusí postavit oddíl úplně nově, od nuly. Využívá několik měsíců staré nabídky od bývalého vůdce oddílu Ing. Jana Hory – Johna, který slíbil, že oddílu pomůže. Pozvolna se začíná připravovat nový druh náboru – s ředitelem 7. ZŠ panem Strejčkem je domluveno, že Havrani dostanou možnost působit několik týdnů při školní družině, aby se s dětmi seznámili a získali si jejich důvěru. 20. ledna 2006 zorganizují Havrani velký nábor ve školní tělocvičně a to pro celý první stupeň, tzn. pro 1 – 5. třídu. Do náboru se zapojují i další roveři oddílu – Vokin, Anka, Blochin, Pája, Důlek, Obel a někteří další a společně vytvoří nábor ve velkém stylu, který se později ukáže jako velmi úspěšný a který zásadně ovlivní osud Havranů do příštích let.
Nábor přinesl své ovoce a 8. února 2006 přišlo na první schůzku do krytu 7. ZŠ (který jsme na schůzky mohli používat s laskavým svolením pana ředitele) 20 dětí ve věku 6 – 7 let. Nemohli jsme tomu uvěřit, na první ponáborovou schůzku přišlo zhruba dvakrát více dětí, než bylo v tu dobu aktivních členů v oddíle. Již během prvních týdnů se z Havranů vydělily dívky, které si vytvořily samostatný dívčí oddíl, jak bylo v plánu už od roku 2003, kdy k nám přestoupily ze sousedního střediska. Havrani se opět stali chlapeckým oddílem. Velkou událostí byla i naše účast na Závodu vlčat a světlušek, obsadili jsme 10. místo, ačkoliv byli chlapci v oddíle teprve dva měsíce a patřili vlastně ještě mezi nováčky. Havrani slaví jeden úspěch za druhým, ale objevuje se i první velký problém – oddíl má dva dominantní vedoucí, z nichž každý má jinou představu a názor na podobu a směřování Havranů do budoucna. Nakonec se vše vyřeší tak, že Vokin udělá z oddílu vlčecí smečku Havráňata a Pérák se pokusí v září postavit nový skautský oddíl Havranů.
V září 2006 se tedy Havrani obnovují již podruhé během půl roku. Oddíl začíná s vedoucími Pérákem, Radkem, Radimem a Červenáčkem, který se jako příslib lepších časů do Havranů vrací po třech letech nečinnosti, a Havráňata oddílu uvolňují dva chlapce, kteří už nejsou ve vlčecím věku – Krtečka a Kubu Wasserbauera. Ale po prvním zářijovém náboru, z kterého nevzejde pro Havrany ani jeden nováček, není vůbec jisté, jestli se další obnova oddílu povede. Středisko bez přihlédnutí k našim potřebám domluvilo obyčejný „pochůzkový nábor“, který Havráňatům i Surikatám postačil k doplnění posledních volných míst v oddíle, ale starší chlapce, kteří byli naší cílovou skupinou, nemohl zaujmout, protože tyto děti jsou k „pochůzkovému“ náboru z 99% neteční a požadují intenzivnější a dlouhodobější přístup. Ve velké časové tísni a na pokraji zoufalství jsme tedy zorganizovali ještě jednu náborovu akci, která měla být pro Havrany poslední šancí – Tábor ve městě. Celá akce spočívala v tom, že jsme na školním pozemku postavili podsadový stan, připravili jsme si pár oddílových aktivit, množství her a celý víkend jsme strávili tím, že jsem se prezentovali před návštěvníky akce a náhodnými kolemjdoucími. Přestože byl tábor připraven narychlo, bez dostatečné mediální kampaně a bez nějakého plánu, přeci jen ho několik desítek dětí navštívilo a někteří z nich přislíbili, že na první havraní schůzku přijdou.
První schůzka se odehrála 29. září 2006 a to již v našich nových luxusních klubovnách Na Zámečku, které se nám podařilo přes prázdniny získat. Na onu historickou schůzku přišlo pouze 5 chlapců, takže nejbližší týdny probíhaly v očekávání, jestli se nový oddíl udrží. Naštěstí nováčci přivedli své kamarády ze školy, takže se oddíl do konce roku ustálil asi na 10 chlapcích. Další problémy však na sebe nenechaly dlouho čekat. Z oddílu odešel jeden z vedoucích – Radim a Červenáček v říjnu velmi vážně onemocněl a až do prosince bojoval v nemocnici o život. Naštěstí se uzdravil, ale plně schopný věnovat se oddílové činnosti byl až v květnu 2007. Pérák tedy vedl až do konce listopadu schůzky a výpravy sám, což se samozřejmě podepsalo na kvalitách oddílového programu. V listopadu naštěstí přichází do oddílu Krtečkův patnáctiletý bratr Mirek, který je Pérákem na podmět zkušeností z první celonárodní akce, které se Havrani zúčastnili – Elixíru, přijat. Do konce roku ještě Havrani stihnou obhájit vítězství na na námi pořádaném fotbalovém turaji – HavranCupu a založit vlastní tradici roznášení Betlémského světla po kolínských domácnostech – Betlémáka.
Do roku 2007 už Havrani vstupují jako stabilizovaný oddíl a ihned začínají naplno využívat velký potencionál, který jim rok 2007, jakožto rok 100. výročí světového skautingu nabízí. Havrani se vydávají na první zahranční cestu do Laa an der Thaya v Rakousku, zapojují se do kolínského vzdělávacícho systému, spoluorganizují tři skautské výstavy, s pověřením novozélandského mezinárodního komisaře George Fairbairna se stávají oficiálními ambasadory novozelandského skautingu na Slavnosti skautských šátků v Praze, účastní se celonárodní roverské akce ObRok 2007 a navazují styk s předchozími havraními generacemi na setkání Havranů v Zeleném údolí. V červenci Havrani odjíždí na svůj první skautský tábor a v srpnu startuje Kytarový kroužek.
Vyvrocholením oddílového roku je bezesporu Skautský úsvit 1. srpna 2007, kde jsme na vteřinu přesně přivítali příchod nového skautského století a havraní výprava na 21. Světové Jamboree ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, kterou zorganizovali Pérák s Červenáčkem a která se po Jamboree míru ve Francii v roce 1947 stala druhou návštěvou našeho střediska na této největší a nejslavnější skautské akci na světě.
o složení vůdcovské zkoušky na vůdcovském lesním kurzu URSUS přebírá Pérák od Ing. Radka Jangla oficiálně vedení odddílu a stává se už jedenáctým vůdcem oddílu v havraní historii. Činovnický sbor je dále posílen o Panchyho, který k nám v září přechází ze Stromečku, o Mirka, který opouští družinu a stává se oddílovým rádcem a v oddíle znovu začíná pracovat i jeden z dřívějších havraních činovníků Důlek. Skautský rok 2007/2008 začíná jak jinak, než bombasticky. Havrani přijímají pozvání od europaslance Mudr. Milana Cabrnocha a navštěvují ho v Evropském parlamentu ve Štrasburku ve Francii. Po britské královské rodině si tedy mohou havraní oddílovou vlajkou prohlédnout i evropští poslanci. Naši návštěvu nám poté pan poslanec Cabrnoch oplácí návštěvou kluboven a svou účastí na slavnostní vernisáži střediskového betlému, jehož autorem je dvorní oddílový malíř Jiří Vančura.
V říjnu Havrani oslavují století skautingu na velké narozeninové párty, které se zúčastňuje přibližně 300 hostů a kterou poctila návštěvou i mnohá celebrita – např. režisér Milan Kratochvíl, několikanásobný mistr ČR v Taekwon-doo Martin Konrád a další. Koncem roku Havrani spolupracují na střediskem pořádaném plese pro vedoucí dětských organizací, jsou ke spatření na střediskovém betlému, který je vystaven v Pražské ulici a který vidělo několik tisíc kolínských občanů a přináší Betlémské světlo, jakožto světlo míru, přátelství a bratrství na slavnostní ranní mši do kostela Nejsvětější trojice.
Na druhou polovinu skautského roku 2007/2008 si Havrani z důvodu studijního vytížení vedoucích, kteří skládají maturitní zkoušky, přijímací zkoušky a státnice, naordinovali odpočinek. Vystavují ještě na 2. ročníku Všeobecné kolínské výstavy a 15. března 2008 oslavují své 70. narozeniny, přičemž k této vzácné události vydávají vlastní oddílovou nášivku. Konec skautského roku Havrani věnují setkávání Havranů všech generací a přípravě prvního samostatného tábora současné generace na legendárním havraním tábořišti z let 1968 – 1979 v Zeleném údolí, kam se Havrani vrací po 40 letech.
Tábor je nazván Táborem návratů a stává se havraní legendou. Odehrává se v téměř 100% pohodě, je plný slunce, úsměvů, dobrodružství, romantiky a spokojenosti. K oddílu se vrací legenda Datlík a oddíl sám se vrací na božský Olymp českého skautingu, kam už několik desítek let zaslouženě patří.
V srpnu se havraní činovníci vydali na Slovensko pokořit Nízké Tatry a už tu byl nový skautský rok.
Skautský rok začal pro Havrany zlomovou událostí, do oddílu přehnízdilo první dorostlé Havráně, Honza Tvrdý – Stegy. Stegy ale nebyl jediný, kdo na začátku skautského roku přišel do Havranů, následovalo ho dalších 7 nováčků a oddíl se rozrostl až na 26 členů !!!
Hned v září se uskutečnila dlouho připravovaná akce – Mnichovské dobrodružství. Havrani využili pozvání Jirky Kargera – Sysla, který žije v Mnichově a vydali se ho na několik dní navštívit. Prohlédli jsme si bavorskou metropoli, navštívili Olympijský park, muzeum BMW, alpské jezero Schliersee, zkrátka nás bylo všude plno a pořádně jsme si to užili.
Do konce roku roku 2008 Havrani trochu vypustili páru. Nováčci skládali své nováčkovské zkoušky, družiny se připravovali na zavedení družinových schůzek. Závěr roku se nesl ve znamení Betlémského světla, které Havrani pro naše středisko organizovali. Na slavnostním předávání Betlémského světla v kolínském klášteře byli Kocour, Červenáček a Pérák vyznamenáni Bronzovou Lilií Betlémského světla za dlouhodobý přínos myšlence BS v České republice.
V roce 2009 byl naplno zaveden družinový systém a oddíl splnil poslední podmínku skautské metody, kterou je definován dobře fungující oddíl.
Leden byl věnován výstavě k 90. výročí kolínského skautingu, kde Havrani vystavovali své artefakty z dob minulých i ze současnosti a na jejíž vernisáž přišlo asi 160 hostů, mezi nimi i mnohé veřejné a skautské celebrity. Podařilo se nám vytvořit i stálou havraní expozici ve světově proslulém vídeňském Skautském muzeu.
V únoru Havrani vyjeli na hory – nelyžovali jsme, ale užili jsme si koulovačky, sněhové hrátky, pekáčování a dobrou, takřka rodinnou náladu. Nováčci si složili své nováčkovské zkoušky a byli zařazeni do družin.. Byla to rozhodně nejlepší akce roku
Družiny už byly plně funkční a blížila se jejich první zkouška – Svojsikův závod, který Havrani už mnohokrát slavně vyhráli. Družiny se zaměřily na pilování své sehranosti a skautských dovedností, během Setkání s rodiči na Veletově si vyzkoušeli Svojsikáč nanečisto a poprvé se oblékli do svých nových oddílových triček, v kterých měli na závodě reprezentovat náš oddíl.
Nakonec skončili Kamzíci na 6. místě a Medvědi na 9. místě, což je pěkný výsledek, obzvláště když uvážíme, že naši kluci byli jedna z mála reálných družin a nadto byli jednoznačně nejmladší účastníci závodu. Za dva roky si jedeme pro medaile!
Vyvrocholením roku je Tábor Vos – opět v Zeleném údolí, který se nese v duchu pravého zálesáctví, perfektní shody mezi vedoucími, družinami a chlapci navzájem a především úžasnou a propracovanou dlouhodobkou Ostrov pokladů, jejíž hymnou se stala píseň Admirál Benbow. Žádný z účastníků nemůže tuto píseň slyšet a nevzpomenout si na naši letní pohádku z roku 2009…opět jeden z nejlepších táborů v historii oddílu.
V srpnu činovníci společně vyrazili na vodu a sjeli řeku Berounku a uběhlo sotva pár týdnů a přišel další skautský rok, který se stejně jako posledních pár let před ním měl zapsat do historie oddílu velkým písmem.
1. září 2010 přehnízdilo do Havranů 9 Havráňat (v podstatě celá smečku) a až na výjimky se jednalo právě o ty vlčata, která do střediska přišla při zlomovém náboru na jaře roku 2006. Mimo ně přišlo do oddílu ještě několik nováčků, členská základna se vyšvihla nad 30 osob a Havrani se pro další nováčky uzavřeli z důvodu naplnění kapacity – řekněte sami, který oddíl se tímto může pochlubit…
Během prvních týdnů měsíce září se činovníci vydali na expedici do Itálie (a Vatikánu), během které prošli města Mestre, Veronu, Boloň, Vaiano v Apeninách, Pisu, Řím, Vatikán, Florencii a Benátky. Stegy mezitím zvítězil v umělecké soutěži pro skauty okresu Kolín pořádané naším střediskem – Když se řekne skaut… Koncem měsíce proběhla zásadní rada činovníků s rodiči, která určila hlavní činnost oddílu v roce 2009/2010, protože zadala podmět k výstavbě oddílového tábořiště v Barchovicích u Zásmuk.
Nejprve ale přišla na řadu zahraniční výprava oddílu do Berchtesgadenu v německých Alpách. Úžasné a nádherné čtyřdenní dobrodružství, během kterého jsme prošli Alpy – včetně dobytí dvou vrcholů: Grünstein (1 304 m.n.m.) a Jenner (1 875 m.n.m.), navštívili pstruží farmu, bavorskou pivnici s ochutnávkou místních gurmánských specialit a protinacistické dokumentační středisko Obersalzberg v místě letního sídla Adolfa Hitlera – Berghofu. Viděli jsme i jezero Köningsee, v místní likérce jsme si prohlédli tradiční bavorskou architekturu a prozkoumali jsme i světoznámý berchtesgadenský solný důl. Abychom si odpočinuli, tak jsem večery trávili v místních lázních a aquaparku. Byl to zážitek s velkým Z a přesně naplňoval havraní definici slova MEGA.
Ihned po návratu z Alp se začalo s pracemi na novém oddílovém tábořišti v Barchovicích, které jsme našli díky informacím od rodiny Jírovských. Toto kouzelné místo jsme si všichni do jednoho zamilovali a rozhodnutím, že zde bude v roce 2010 stát havraní tábořiště, jsme začali závodit s časem a de facto určili prioritu oddílu pro celý skautský rok.
První informaci o možném umístění tábořiště jsme obdrželi 11. září, poprvé jsme místo navštívili 21. září, přípravné práce začali 22. října a 24. října byl za velké slávy položen posvěcený základní kámen Tábořiště Havranů v Barchovicích.
O Vánočních svátcích proběhlo jako každý rok předávání Betlémského světla starostovi, městským institucím a skautským domácnostem, ale především byla po 5 letech obnovena legendární družina Lišáku v čele s rádcem Hujerem a podrádcem Jirkou9.