Před Vánoci roku 1937 mají Vlci už 35 členů, proto se oddíl rozděluje na dvě poloviny – na část A a na část B. V oddíle se stále častěji objevují neutěšitelné spory mezi jednotlivými frakcemi, činovníci mezi sebou soutěží a řevnivost je na denním pořádku.
Nakonec dojdou neshody tak daleko, že se 15. března 1938 část B odtrhává od oddílu Vlků a zakládá samostatný 7. oddíl Havrani, který vede první vůdce Havranů – br. Kareta. Nový oddíl dostává do začátku 350 Kč ze společné pokladny a několik kusů nářadí z táborového inventáře. Vůdce Kareta je v těžké situaci, neboť nemá prakticky žádné prostředky a nadto se Havrani již nemohou scházet ve staré vlčí klubovně. Situaci zachraňuje náš mecenáš MUDr. Cyvín – Akela, který přijímá patronát nad novým oddílem a jeho mladým vůdcem a poskytuje Havranům finanční prostředky nutné pro zajištění chodu oddílu. Také jim domluví možnost používat jako klubovnu místnost v domě Dr. Palána ve vilové čtvrti.
Havrani se rozrůstají, neboť nabírají děti odsunutých Čechů ze Sudet. V roce 1939 vznikají v oddíle Havranů dokonce i vlčata, ale život oddílu je těžce poznamenán okupací země nacistickým Německem a vypuknutím II. světové války – mnozí ze skautů byli pro svou odbojovu činnost popraveni, stovky skautů zahynuli v koncentračních táborech… V létě 1939 se oddílu povede husarský kousek, když na německých úřadech vymámí povolení tábořit v Chotěboři, vydávajíce se za dobrovolnou lesnickou brigádu. Havranům ale není dopřáno prožít první tábor jako tábor oddílový, jelikož s nimi táboří i ostatní kolínské oddíly. Tento tábor, kterého se zúčastnilo asi 100 účastníků a který se celý odehrával ještě ve stanech po Rakousko – Uherské armádě se nesl ve znamení hádek mezi jednotlivými oddíly a obav z budoucnosti…
Oddíl je donucen přerušit svou činnost v létě 1940, když Reinhard Heydrich zakazuje skauting a veškeré táboření a skautské tábory jsou rozehnány gestapem.